pátek 20. května 2016

English, not Czenglish


Možná už jste si někdy položili otázku, jestli je pro české interprety a kapely lepší zpívat anglicky nebo česky – zatímco angličtina je světový jazyk, kterému by více či méně měl rozumět v dnešní době alespoň každý obyvatel „západního světa“, který má přístup ke vzdělání, češtině přece jen rozumíme lépe než jakémukoliv jinému jazyku. Jenže ne každý rozumí češtině a k tomu, aby to, co chce daný hudebník sdělit světu, pochopilo co nejvíce lidí, náš jazyk přece jen nestačí.


Stíny minulosti
Jedním z důvodů, proč se české (a potažmo i slovenské) kapely těžko prosazovaly v zahraničí, byl vedle velikosti země a vlivu železné opony i jazyk. Právě v době, kdy Československo, které se později rozdělilo na dva státy, náleželo k sovětské sféře vlivu, bylo žádoucí, aby se lidé byli schopní domluvit rusky. Ostatní jazyky byly díky tomu odsunuty stranou, zatímco jinde ve světě dominovala angličtina, která víc a víc nabývala na významu. Hrát hudbu, která by nebyla trnem v oku představitelům tehdejšího režimu a zároveň sdělila to, co hudebník/její autor chtěl, bylo už tak dost těžké, ale když v roce 1989 tento režim padl a lidem se otevřely nové možnosti, vyvstal další problém: Ač bylo konečně možné poslat svou hudbu za hranice a to i jinam než do dalších komunistických států (jako to bylo dříve), nebyl nikdo, kdo by poslouchal, protože češtině (a do roku 1993 se to týkalo pro celé tehdejší Československo i slovenštiny) kromě Slováků a do určité míry i Poláků nikdo nerozuměl.

0 komentářů:

Okomentovat